Splácení dluhů bolí

Že jsme za dob vlády komunistů žili v naší zemi bídně, ale přesto nad poměry, víme dávno všichni. Pokud to chceme vědět. Pamatujeme často ještě ony doby, kdy obchody často pomalu zely prázdnotou, kdeco bylo nedostatkové a často se muselo brát to, co bylo, aby aspoň něco bylo. A jak potom změna režimu ukázala, byla i ona tehdejší bída vlastně životem nad poměry. Náš stát byl už tehdy zadlužený, a to navzdory tomu, že se k nám kdeco žádané nedováželo jenom proto, aby se ušetřily vzácné devizy.

Když pak došlo k nastolení vlády trhu a k narovnání cen, pochopili jsme, jak jsme do těch chvil žili na úkor budoucnosti. Zůstala nám zplundrovaná země, kde se neinvestovalo do ničeho, co se dalo ignorovat, a jakmile se začaly takové nedostatky napravovat a skončila státní regulace cen, bylo nám z těch cen v obchodech nejednou na omdlení.

Nějak jsme to tenkrát zvládli. Ale poučili jsme se ze svých tehdejších chyb? Když se nad tím zamyslíme, nikoliv. Už zase po dlouhá léta žijeme na dluh. Máme sice daleko větší platy a penze než kdysi, ale také daleko větší dluhy. A to jak z pohledu státu, tak i co se týká jednotlivců. Vesele si půjčujeme my lidé, vesele si půjčuje stát. Někdy aspoň smysluplně, někdy ale ani to ne. A nejhůř je od chvil koronavirové pandemie, kterou počínaje se tu dělaly a dodnes dělají jenom dluhy.

Ke cti dnešní vlády řekněme, že tato se prý aspoň pokouší proti zadlužování bojovat. Ale i ona dělá dluhy. Jenom menší než ta předchozí. A tato skutečnost se bolestivě dotýká mnoha z nás. Za léta štědrosti naší politické vrchnosti jsme si zvykli na to, že se peníze vždycky najdou, a bylo nám jedno, že je to na dluh. A najednou nejen že už tolik peněz není, ale dokonce i roste inflace, tedy ceny.

A co s tím? Uskromníme se nebo umřeme hlady? To je často to jediné, co naši lidé nechtějí vesměs akceptovat, ale co bychom si konečně měli přiznat. Protože buď se dnes stejně jako po sametové revoluci uskromníme a zvládneme to, nebo si dál budeme lebedit v životě na dluh, kvůli jehož splácení jednou nebude ani na chleba.