Afektivní záchvaty

Když jste v očekávání poprvé, začínáte si pomalu zjišťovat informace. A že jich tedy je. Jak se starat o miminko, přebalovat, nakrmit, jaká je ta správná výživa nebo co dělat, když má miminko horečku. Najednou přicházíte na to, že těch informací je tolik, že je ani člověk nemůže všechny obsáhnout. Postupem času s miminkem doma, se uklidňujete a získáváte potřebnou praxi a jistotu. Při prvním nachlazení jste jako na trní, ale další už jsou rutina. Přesto existují věci, na které maminka nemusí být připravena a ty dokáží pořádně vykolejit.

O afektivním záchvatu u dítěte jsem se poprvé dozvěděla, až když jsem ho sama zažila. Mohu vám říct, že jsem byla pořádně vyděšená. Tehdy bych určitě byla ráda, kdybych o těchto vcelku častých problémech něco věděla. Poprvé jsem si myslela, že moje dcera musela něco vdechnout, a tak jsem se snažila, dostat to z ní ven.

Afektivní záchvaty se objevují především v batolecím věku a rozhodně rodiče minimálně zaskočí. I když vypadají velmi dramaticky, ve většině případů jsou naštěstí neškodné. Většinou se první záchvat objeví do jednoho roku věku. Záchvaty se pak většinou objevují několikrát týdně, u malého procenta to bývá častěji než jednou za den nebo naopak méně než jednou za měsíc. Příčina vzniku není jasná. Nemůžete tak dopředu vědět, zda to u vašeho dítěte nastane. Záchvatu většinou předchází negativní emoce, pád nebo poranění. Existují dva typy záchvatu cyanotické a palidní. U cyanotického záchvatu následuje pláč, kdy se dítě dlouho nenadechuje, mění barvu přes červenou až po namodralou. Po tom následuje, ale nemusí, krátká ztráta vědomí. U palidních záchvatů většinou nenásleduje pláč, ale dítě zbledne a ztrácí vědomí.
Osobně mám zkušenosti s cyanotickými záchvaty.

Většinou u nás následoval ze vzteku pláč, při kterém se dcera „zapomněla“ nadechnout, až nakonec upadla do velmi krátkého bezvědomí (zhadrovatěla mi v náručí), během chvilky se ale vzpamatovala a po pár vteřinách opět fungovala dál. Dostala se ke mně doporučení, jak tomu předcházet. Například foukání do úst či do nosu při pláči (když vidíte, že se dlouho nenadechuje) nebo pocákání vodou. A výsledek? Funguje jak kdy. Někdy se to nepodaří zastavit, ale naštěstí záchvaty netrvají nijak dlouho, i když poprvé mi to přišlo jako věčnost. Z problému jsem byla dost nervózní, ale uklidnilo mě zjištění, že většinou nejde o nic vážného a dítě se opět samo nadechne. Doporučení lékařů je tedy zajistit okolí dítěte a dohlédnout na to, aby si při záchvatu neublížilo. Poté čekat až záchvat pomine.