V nouzi poznáš potkana

Potkan dostal od lidí nálepku zvířete, které je škodlivé, ošklivé a přenáší nemoci. Možná to není tak docela pravda. Třeba u něho převažují dobré vlastnosti.

·        A co na potkana říkáte Vy?
·        Je Vám potkan nesympatický?
·        A znáte ho dobře?

Ono je to totiž velice empatické a přátelské zvířátko.Ne nadarmo se potkan stal laboratorním zvířetem. Je velice inteligentní. Nemám na mysli dřívější pokusy, kdy se do těchto ubožáků píchaly všechny možné nemoci. Myslím ty laboratoře, kde se vše zkoumá spíše zrakem nežli skalpelem. A nejzajímavější je chování některých potkanů. Průzkum, kterého se zúčastnily dvojice potkanů, je převelice zajímavý.

a)     Nejprve nechali dva týdny potkany po dvou, aby si zvířata na přítomnost toho druhého zvykla a aby se spřátelila.
b)    Pak vzali jednoho z nich a zavřeli ho do plastové klece, která byla sice průhledná, ale těsná. Klec se mohla otevřít jen zvenčí.
Druhý potkan, který měl to štěstí, že zůstal venku, se usilovně snažil dostat svého kamaráda také ven. Krom tohoto problému ho nezajímalo vůbec nic. Tak dlouho se snažil, až se mu otevřít klec podařilo. Radost byla na obou stranách. Osvobozený potkan chodil nějaký čas po boku svého zachránce, jako by mu svou přízní chtěl poděkovat.

Nejdřív kamarád, potom dobrota

Vědci šli se svým experimentem ještě dál. Aby někdo nemohl podezírat potkany z toho, že by se dobývali do každé klece, dali do ní loutku. Ta v potkanovi žádný záchranářský syndrom neprobudila. Následovala zkouška třetí. Potkan je velký milovník čokolády. Připravili mu tedy docela horké chvilky. Alespoň si to mysleli.
o   Zavřeli jednoho chudáka do těsné klece a tomu druhému nabídli čokoládu.
A nestačili se divit. Potkan se nepustil do hodování, ale do osvobozování svého kamaráda. Když se mu to podařilo, o čokoládu se spolu rozdělili. Napadá mě jedna otázka – Jak by se v jeho situaci zachovala většina lidí?